Archeologie

Archeologické informace o Údrnicích, Údrnické Lhotě, Úněticích a Bílsku u Kopidlna, které byly publikovány v Muzejních novinách (2006).

OBECNĚ

Přírodní podmínky, geomorfologie krajiny

       Všechny vesnice, kterým je věnováno toto číslo Muzejních novin, tvoří výrazný mikroregion  mezi dvěma hlavními komunikacemi vycházejícími z Jičínské kotliny k jihozápadu do Polabí - první dnešním Kopidlenskem a druhá přes češovskou tabuli. Podmínky k sídlení byly v jihozápadní části Jičínska vždy vhodnější než v jeho severní polovině. Snad právě proto jsou archeologické památky tohoto prostoru početné a výrazné i v obdobích, kdy zbylá část regionu téměř není osídlena.

       Všechny čtyři vsi - Bílsko u Kopidlna, Údrnice i Údrnická Lhota a Únětice byly založeny na svazích či v centru kotlin při tekoucí vodě a na sprašových půdách. V pravěku i raném středověku byla tato krajina podstatně více zalesněna než v současnosti, a tak poskytovala nejpotřebnější surovinu pro stavbu domů a jejich zařízení i pro topení v dostatečném množství. Ve sledovaném regionu byl i dostatek pramenité vody.  Mnohé drobné vodoteče jsou ovšem v současnosti zaniklé. Nejspíš všechny existující rybníky jsou až vrcholně středověkého stáří. Všechny vsi a rybníky spojuje rybníky protékající pravobřežní přítok Mrliny, který pramení severozápadně od Údrnic.

       Nadmořská výška do 320 m n.m., dostatek dřeva a ploch pro zřízení polí i dostatek vodních zdrojů byly základními podmínkami pro opakované zakládání a od 14. století trvalou existenci lidských sídel.

ÚDRNICE

       Z pravěku je prozatím k dispozici pouze jeden kamenný nástroj  uložený ve sbírce Libáň. Jedná se sekeru z amfibolového rohovce datovanou do mladší doby kamenné.

       Centrum Údrnic se nacházelo od 9. století v prostoru kolem kostela sv. Martina. U hřbitovních vrat byla nalezena keramika ze střední doby hradištní, přesněji z 9. století. Další nálezy zlomků nádob potvrzují osídlení od 14. století včetně do dnešní doby. Původní tvar zástavby vsi byl asi návesního typu - kolem přibližně kruhové návsi byly postaveny jednotlivé usedlosti. Tomuto typu zástavby by odpovídal ve sbírce Libáň  uložený  střep z mladší doby hradištní zdobený jednoduchými mělkými vodorovnými liniemi (datace nejspíše 12. - první poloviny 13. století), dále i šedý diskovitý hliněný přeslen a kostěnné šídlo se dvěma zářezy.

       Nade vsí se postupným navracením pozemků zpět rekonstruuje plužina - systém dlouhých a úzkých původně středověkých polí, který svým tvarem respektuje tvar svahu severně od vsi a dodnes je významným protierozním prvkem. Je velmi pravděpodobné, že tato pole byla zřízena v době brzy po třicetileté válce.

       V Údrnicích je zachována i významná archeologická nemovitá památka - hrádek Zlivštejn zvaný i jen Hrádek. Je zachován západně nad západním okrajem Údrnic, má  téměř kruhový centrální pahorek obklopený příkopem a valem vysokým až 3 m.  Celkový průměr objektu je více než 26 mm. Hrádek byl geodeticky zaměřen a vyfotografován. V současnosti je znovu aktualizován před osmi lety na Ministerstvo kultury České republiky podaný návrh k zápisu této památky do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek. Jedná se o vyjímečně dobře zachované panské sídlo typu mezi tvrzí a hradem. Ačkoli z Hrádku nejsou zachovány movité archeologické nálezy, předpokládám jeho stavbu až v období pohusitském - sídlili na něm páni ze Zlivi, Údrnic a Labouně. V roce 1567 byl Hrádek již pustý. Starší panské sídlo - tvrz stála  v Údrnické Lhotě (viz).

       Z Údrnic pocházejí i dva mincovní nálezy. V roce 1979 nalezl Jan Hron na zahradě čp. 52 (bývalá kovárna) tříkrejcar habsburského císaře a českého krále Josefa I. (ražený po roce 1711), krejcar dalšího habsburského panovníka Ferdinanda II. (1619 - 1637) ražený pro Korutany, tříkrejcar dalšího císaře a krále Leopolda I. (1657 - 1705)  ražený pro Štýrsko a konečně grešli knížete wűrttembersko - olešnického Sylvia Fridricha (1664 - 1697). Spolu s mincemi byl uložen i hrací žeton města Norimberka z první poloviny 18. století.

       Další nález mincí je zcela ztracen. Z původního počtu několika stříbrných pražských grošů krále Václava IV. (1378 - 1419) nalezených při kácení pařezů v roce 1898 byla jedna mince předána do sbírky Libáň. Zde však nebyla zjištěna. Nálezy pražských grošů (ty byly raženy  v období  1300 - 1547) jsou i na Jičínsku poměrně početné, do země byly ukládány v nejisté době husitských válek.

ÚDRNICKÁ LHOTA

       Už podle názvu je vznik Údrnické Lhoty spojen s prosperitou a populačním vzrůstem Údrnic a v důsledku toho s potřebou dalšího sídla a polí pro obyvatele původní vsi v raném 14. století. V roce 1320 byl pány z Labouně a další šlechtou Jičínska na tvrzi údajně v Údrnicích uvězněn pan Vok z Rotštejna. Šlo o  škody na majetku několika šlechticů a o jejich náhradu. Podle parcelace pozemků na mapě stabilního katastru či nastarších mapách parcelních předpokládám, že tato tvrz stála v areálu usedlosti čp. 100 v Údrnické Lhotě - nikoli v Údrnicích. V areálu usedlosti čp. 100 a v jejím bezprostředním okolí by bylo možné při jakémkoli zemním zásahu nalézt movité doklady o tvrzi a jejích majitelích. Podmínkou takového nálezu je  ovšem ohlášení zemních prací  nebo jakýchkoli movitých nálezů archeologickému pracovišti jičínského či královéhradeckého muzea. Případné nálezy by potvrdily listinu o výše uvedeném sporu jičínské šlechty.

       Vesnice sama je ulicového typu, což znovu podporuje její vznik ve 14. století. Trochu vyjímečná je její poloha ve svahu nad potokem a rybníkem. Při různých drobných zásazích do země byly často nacházeny střepy nádob ze 14.- 18. století.

       Na rozdíl od Údrnic pochází z katastru Údrnické Lhoty několik významných pravěkých nálezů a objektů. Zatím nejstaršími nálezy jsou dvorec, sídliště a keramická pec - vše z pozdní doby bronzové. Nelze vyloučit, že všechny tři lokality spolu chronologicky souvisejí.

       Za stodolou usedlosti č. 107 u jihovýchodního okraje vsi byla při letecké prospekci zjištěna vůči okolí výrazně vymezená tmavošedá plocha zasahující pod stodolu a až k silnici ze Lhoty do Drahorazi. Na zemi byly po orbě opakovaně sebrány desítky zlomků keramických nádob datovatelných do pozdní doby bronzové. Výšinná poloha patrná již od Bílska u Kopidlna s rozhledem do okolí byla nejspíš dvorcem. 

       Severovýchodně odtud při  severozápadním výběžku Keteňského lesa byly v rýze pro vysokotlaký plynovod v listopadu 2003 sebrány střepy hnědé a cihlové barvy stejného vzhledu a technologie jako u stodoly usedlosti čp. 107. I zde byly při letecké prospekci zjištěny šedé rozorané objekty. Jedná se pravděpodobně o sídliště z pozdní doby bronzové.

       Rýha pro vysokotlaký plynovod  Jičín - Libáň protnula asi 750 m jižně od dvorce a severně u drobné vodoteče pec na vypalování keramiky. V obou profilech rýhy pro plynovod byla velmi dobře patrná její okrově červená destrukce. Do předpecní jámy se zřítila její hliněná klenba. Ze začištěných profilů byly vybrány zlomky mazanice z klenby pece a zlomky velkých keramických nádob. Pocházejí rovněž z pozdní doby bronzové.

       Z Údrnické Lhoty pochází z Jičínska zcela unikátní nález železného laténského meče s pseudoantropomorfní rukojetí. Meč uložený v Muzeu hlavního města Prahy má bronzovou objímku rukojeti, jeho čepel je neúplná. Rukoje? má tvar silně stylizované roznožené lidské postavy se vztyčenými a rozevřenými pažemi. Meč byl údajně nalezen v místní cihelně u lidské kostry. Lze jej datovat do stupně B laténské kultury(4. století př.n.l.).

ÚNĚTICE

       První písemná zmínka o této menší vsi pochází až z roku 1546. Toto datum potvrzují nálezy glazované keramiky v rýhách pro telefonní kabely a rozvody elektrické energie. Důvodem takto pozdní lokace vsi spočívaly ve výrazném oteplení v první polovině 16. století.  Tehdy vrcholilo jedno z klimatických optim. I chladná a zamokřená místa Jičínska se stala místy vhodnými k založení vsí. Mnohé z nich ovšem po skončení tohoto období v polovině 16. století opět zanikly. Únětice měly vhodnější podmínky k sídlení, a tak ves zůstala zachována dodnes.

BÍLSKO U KOPIDLNA

     I tato vesnice - podobně jako Údrnice - má archeologickými nálezy doloženou předlokační osadu. Jihovýchodně od Bílského rybníka byla totiž nalezena keramika 12. - počátku 13. století. I tehdy byly klimatické poměry České kotliny v porovnání s dneškem příznivější. Bylo tepleji a v důsledku toho bylo Jičínsko sušší a jeho krajina intenzivněji využitelná k sídlení a získání obživy. První dvacetiletí 14. století bylo ovšem výrazně chladné a klimaticky velmi nepříznivé. Někdy ve 14. století (před rokem 1401 - a je možné, že a časovým přerušením existence osídlení) byla vesnice přenesena do kotliny severně od Bílského rybníka na místo chráněné před srážkami a větrem vanoucím převážně od severozápadu. Až v listině z roku 1554 je v Bílsku uvedena nová tvrz. Z parcelace pozemků na mapě z roku 1842 a náznaků příkopu a valu ji lze lokalizovat jihozápadně od nejstarší usedlosti čp. 1. Existenci hospodářsky živé vesnice dokládají podobně jako v Úněticích zlomky červených a i glazovaných nádob ze 16.- 17. století v rýhách pro inženýrské sítě. Část vsi v blízkosti silnice z Kopidlna do Únětic je zcela novověká.